HISTORIE HISTORIE
Náchodské okolí se připomíná v historických pramenech poprvé v Kosmově kronice jako zemská brána, kterou se chodilo do Polska. Kosmas dokonce jmenuje Dobenín jako místo, kam kníže Vratislav II. svolal v červnu 1068 předáky českého knížectví, aby jim představil nového pražského biskupa.
Zemská stezka, po níž se chodilo do Polska je patrna dodnes v kostele v němž je zřetelný kořen slova choditi. Jméno Náchod se poprvé vyskytuje v písemných pramenech až v listině z 8. 8. 1254, nalepené na přídeští břevnovského rukopisu Cancica canticorum.
Tehdejší Náchod, po němž se od roku 1254 psal význačný český feudál Hron z rodu Načeraticů, ležel v katastru dnešního Starého Města přímo u náchodského průsmyku. Že šlo o významnou trhovou osadu, potvrzuje nepřímo pergamenová listina Přemysla Otakara II. z roku 1253, kterou si tehdejší břevnovský opat Martin vyprosil přeložení trhového práva z Provodova na vzdálenější Polici. Náchod zatlačoval asi Provodov do pozadí takovou měrou, že benediktinští mniši se vzdali záměru vybudovat z Provodova město a raději tento pokus opakovali v Polici nad Metují.
V tomto starém Náchodě vznikl snad již ve XII. století kostel sv. Jana Křtitele, který byl nejstarším náchodským farním kostelem a v něm také byli pochováváni až do XVI. století všichni zemřelí majitelé náchodského panství.
Když se Hron z Načeraticů začal psát Hronem z Náchoda je vymezeno dvěma lety. Dne 3. 10. 1247 zastupoval českého krále při volbě Viléma Holandského římským králem společně se Smilem z Lichtemburka a Havlem z Lemberka. V kronice takzvaného Dalimila se o Hronovi píše, že byl nejmoudřejším v radě a že mu byl proto dán nový erb. Místo dvou černých zkřížených osekaných větví ve zlatém poli obdržel černého Iva ve zlatém poli. Dalimil však nazývá Hrona pouze Hronem nebyl tedy tehdy Hronem z Náchoda. Poprvé se Hron uvádí jako pán Náchod 8. 8. 1254, můžeme tedy právem spojovat toto datum s počátkem Náchoda.
Podle barokních kronik, z nichž čerpali další historikové, založil Hron z Náchoda v roce 1270 nový náchodský hrad na Zámeckém kopci. Z tohoto opravdu mohutného středověkého hradu se dosud dochovaly sklepy a mohutná věž, i když později přestavěná. V poměrně úzkém prostoru mezi strmým kopcem s hradem a Metují bylo založeno město, které nese všechny znaky města, založeného v Čechách v rovině. Kolem čtyřbokého náměstí, z něhož vycházely v podélné ose ulice k branám, vznikly řady domů. Kolem jejich dvorků a zahrad byly postaveny hradby, zesílené 24 baštami. Za hradbami byly vykopány vodní příkopy, přes které u obou bran vedly padací mosty. Zakládací disposice náchodská se však od běžného typu měst odlišovala v tom, že pravidelně vyměřené město bylo posunuto až těsně pod zámecký kopec a městská opevnění tu navazovala na opevnění hradu. Na straně ke hradu byly měšťanské domy nechráněné hradební zdí, ve válečných dobách se tu zřizovaly záseky a palisády.
Obyvatelé města Náchoda se zprvu živili zemědělstvím a obchodem, ale postupně přibývalo řemeslníků, nejstarší řemesla doložené v Náchodě jsou ševci, krejčí, mlynáři, kováři, soukeníci a řezníci.
Původní náchodský hrad snad "Starým Náchodem" zanikl a jeho existenci dnes připomíná zejména název lesa Kobylice mezi Starým Městem a Kramolnou. Samotný "Starý Náchod" se měnil ve vesnici, jejíž obyvatelé si však ponechali práva přespolních náchodských sousedů. Kostel sv. Jana Křtitele ve Starém Městě přestal být farním roku 1310 a jeho místo převzal zřejmě gotický kostel sv. Vavřince na náchodském náměstí, poprvé doložený roku 1355. Při kostele existovala jistě již tehdy farní škola. První zmínka o ní je však až z roku 1442, kdy byla založena náchodská městská kniha. Do té doby je nutné čerpat údaje o městě a jeho obyvatelích pouze z nevelkého množství listin. Tak je k roku 1433 připomenuta lázeň. Před oběma městskými branami, Horskou a Krajskou začala už ve XIV. století vznikat předměstí, která velmi trpěla za častých vpádů nepřátel.
Městská pečeť i městský znak připomínají, že Náchod byl hrazeným městem. Město tu je symbolizováno gotickou branou se zdviženou mříží se dvěmi jednopatrovými věžemi a cimbuřím v hradební zdi.
Král Jan Lucemburský získal Náchod roku 1316, když se Hronův nástupce Ješek z Náchoda se svým stejnojmenným synem vzbouřil proti českému králi. Král Jan Lucemburský kladl na držení Náchoda velký důraz v souvislosti se svou slezskou politikou. Náchodský hrad patřil Janovi Lucemburskému do roku 1325, kdy jej odevzdal jako královské panství svému oblíbenci Hynkovi neboli Haimenovi Berkovi z Dubé. Berkové z Dubé užívali stejného erbu jako Načeraticové. Rovněž Hynek čili Heiman z Dubé se psal Hynek nebo Heiman z Náchoda. Na držení Náchoda byl zainteresován jíž tím, že jeho děd Hynek z Dubé byl králem Václavem II. jmenován roku 1500 místodržitelem v Polsku a obdržel též frýdlantské (mieroszovské) panství ve Slezsku. Jeho syn Haiman Berka z Dubé byl hejtmanem hrabství kladského. Hynek čili Haiman z Náchoda sám byl věrným služebníkem Jana Lucemburského, jehož doprovázel na válečných výpravách. V roce 1331 hostil tohoto českého krále delší dobu na náchodském hradě. Král Jan tehdy polepšil náchodský znak, přidal do něho štítek s dvouocasým lvem.
Hynek Haiman z Náchoda vstoupil pak do služeb Janova syna, markraběte Karla. Jako jeho vyslanec intervenoval roku 1343 u papeže Klimenta VI. v zájmu uherskeho krále a při korunovaci Karla IV. a jeho manželky Blanky z Valois roku 1347 byl uváděn mezi nejpřednějšími českými pány.
Po Hynkově smrti, někdy kolem roku 1353, získal Náchod jeho nejstarší syn, který se jmenoval rovněž Hynek. Ten však prodal Náchod roku 1367 kněžně Anně Svídnické, které patřil ještě Varnsdorf a Trutnov. Náchod prodala Benešovi Silnému z Dubé roku 1391. Pak však získal Náchod Jetřich z Janovic, neboť 1. 6. 1392 dal pergamenovou listinu bezdětným obyvatelům města Náchoda a šosujících vesnic Bělovse, Vísky, Roudného a Starého Náchoda právo volně odkazovat dvě třetiny svého majetku komukoliv v Náchodě nebo ve zmíněných šosovních vesnicích a pouze jedna čtvrtina propadala náchodské vrchnosti. Jetřich z Janovic přežil svého syna a po jeho smrti 25. 8. 1412 připadl Náchod jako odumřelé panství opět českému králi. Václav IV. daroval Náchod svému oblíbenci Jindřichu Leflovi z Lažan, potomnímu ochránci Mistra Jana Husa. Leflt po dvou letech prodal Náchod Bočkovi z Kuštátu a z Poděbrad. Koupi potvrdil král Václav IV listinou ze dne 14. 1. 1415, z níž je zřejmé, že k náchodskému zboží patřil tehdy hrad a město Náchod, městečko Hronov a vesnice Roudné, Malé Poříčí, Radechová, Pavlišov, Sedmákovice, Babí, Brné, Vysoká Srbská, Dobrošov, Žďárky, Jizbice, Lipí, Bražec, Pastorkov, Slavíkov, Trubějov, Kramolná, Běloves, Sklopce a Peklo. V listině není uveden Starý Náchod, který byl zřejmě považován za součást města Náchoda.
Za blíže neurčených okolností byl Náchod zastaven roku 1425 Mikulášovi z Veselice. Viktorin z Kuštátu ještě pojistil náchodskou listinou vydanou na náchodském hradě 22. 12. 1425 "v těchto vrtkavých časech" dvoutřetinové právo od úmrti. Po Viktorinově smrti na Poděbradech dne 1. 1. 1427 zdědil jeho statky jeho syn Jiřík, potomní Husitský král. Byl však tehdy příliš mladý, aby mohl sám své zájmy hájit a tak se Náchoda zmocnili dva horliví stoupenci husitství, Jan Holý z Nemošic a Mikuláš Trčka z Lípy. Válčili úspěšně se slezskými katolickými feudály a náchodským měšťanům dovolili vybírat z mostu přes Metuj v Bělovsi clo a mýto a používat této částky na opravu mostu. V roce 1432 prodali Náchod někdejšímu Žižkovu podhejtmanu Janu Baštínovi z Porostlé, který patřil rovněž k horlivým táboritům.
Nejvýznačnějším z uchvatitelů Náchoda je však sirotčí hejtman, zkušený válečník Jan Kolda ze Žampachu, který po ukrutné a potupné popravě Jana Roháče z Dubé poslal první opovědný list králi Zikmundovi. Neočekávaným nočním útokem o náchodském posvícení dne 29. 9. 1431 se zmocnil města a hradu Náchoda a odtud vedl statečný boj proti Zikmundovi a panské jednotě. V první polovině roku 1438 postupoval společně s Hincem Ptáčkem z Pirkštejna a Jiříkem z Poděbrad a volili protikandidáta Zikmundova zetě Adbrechta, polského králevice Kazimíra, českým králem. Přes Náchod se vypravilo do Čech na 4 000 polských jezdců, jejichž vůdcem byl poznaňský vévoda Sudivoj z Ostrorogu. Když v druhé polovině roku 1438 polské vojsko z Čech odešlo, usadil se Sudivoj z Ostrorogu na náchodském hradě a s pomocí Jana Koldy hájil zájmy krále Kazimíra. V roce 1440 se pokusil Jan Kolda dobýt Prahu, ale jeho pokus byl 25. 7. 1440 odražen a proti Náchodu se obrátila slezská vojska, kterým se však Jan Kolda ubránil. V létě 1441 přitáhla před Náchod vojska Pražanů a oddíly krajské jednoty, dobyla dne 17. 7. 1441 hrad i město Náchod a vypálila je. Koldovi a jeho ozbrojencům se podařilo probít se z obklíčení, ale vítězové se pomstili na náchodském obyvatelstvu.
Ku podivu se Kolda do Náchoda brzy vrátil a na sněmu v Čáslavi dne 17. 8. 1441 bylo usneseno, že Kolda smí držet hrad i město Náchod až do zvolení příštího krále. Jan Kolda vydal v Náchodě v roce 1442 měšťanům povolení zřídit městskou knihu pamětní, dnes nejstarší náchodskou městskou knihu vůbec, do které byly zapisovány všechny údaje, které se měly zachovat pro budoucnost. Mezi těmito zápisy převažují zápisy na nemovitosti, ale uchovaly se i zápisy, z nichž je zřejmé, jak vypadala správa města od roku 1442.
Především je zřejmé, že Náchod byl českým městem ještě před husitskými válkami. Majetkové změny, k nímž došlo za předcházejících majitelů byly respektovány. Současně se založením městské knihy jmenoval Jan Kolda i novou městskou správu. Vykonávali ji dva zástupci vrchnosti, purkrabí (burggravius) a rychtář (iudex) a 12 konšelů, které jmenoval rovněž Jan Kolda. První ze jmenovaných konšelů se stal purkmistrem (magister civium), v této hodnosti se konšelé po čtyřech nedělích střídali. Později se vžilo označení primátor pro toho, kdo byl prvním purkmistrem po obnovení městské rady, t.j. po tom, co majitel města jmenoval nové členy městské rady. Čestné označeníprimátor trvalo po celé funkční období městské rady.
Správa města se scházela na rychtě, která byla obydlím rychtáře, který tam konal i soud, o němž se zapisovalo do městských knih. Rychtář užíval vlastní rychtářské pečeti a byl v podstatě jediným zástupcem vrchnosti ve městě, protože purkrabí sídlil na hradě. K poradám bez rychtáře a purkrabího se scházeli konšelé v bytě některého z nich. Dům radní (radnice) se připomíná až v roce 1491. V té době byl však rychtář již pouhým bezpečnostním orgánem městské rady a ze své činnosti byl povinen skládat účty úřadujícímu purkmistrovi. Zápisy do městské knihy se od roku 1442 prováděly latinsky, teprve po vyhnání Koldy z Náchoda Jiříkem z Kunštátu roku 1456 se používá při zapisování češtiny.
V roce 1444 vystřídal Jana Koldu Staršího jeho stejnojmenný syn, který byl bakalářem Karlovy university. Ten s obavou sledoval rostoucí moc Jiříka z Kuštátu a Poděbrad a spojil se proti němu s katolickými feudály. Jiřík z Poděbrad zase usiloval o to, postavit Jana Koldu Mladšího jako zemského škůdce mimo zákon. To se mu podařilo 2. 6. 1456, když před tím se jeho vojsku podařilo dobýt města Náchoda 22. 4. 1456 a obsadit náchodský hrad 3. 5. 1456. Janu Koldovi Mladšímu a jeho ozbrojencům se podařilo uniknout.
Jiřík z Poděbrad jmenoval v Náchodě novou městskou radu, která českým zápisem na stránkách náchodské městské knihy založené Janem Koldou Starším poděkovala Jiříku z Kunštátu za vysvobození z ukrutnosti a nemilosrdenství pana Jana Koldy. Tato věta se udržela v historické literatuře dodnes a vedla k tomu, že Koldové byli označováni za sprosté loupežníky.
Jiřík z Poděbrad se v Náchodě dlouho nezdržel, ale na Náchod nezapomněl. Po svém zvolení českým králem daroval Náchodským listinu vydanou v Praze 21. 5. 1458 práva držeti každoročně martinský velký trh čili jarmark, který mohl trvat celý týden. V témže roce přijel do Náchoda naposledy (26. července) cestou z Kladska do Hradce Králové. Náchod pak postoupil svým synům Bočkovi a Viktorinovi z Kunštátu, kteří potvrdili Náchodu jeho privilegia listinou vydanou v Praze 2. 6. 1459. Náchodští se za to vyznamenali statečností při odrážení nenadálého útoku polního hejtmana Matyáše Corvína Františka s Háje, který s vratislavským vojskem přitáhl v září1469 k Náchodu a pokusil se jej dobýt nenadálým přepadem. Náchodské hradby byly však dobře opravené a měšťané útok odrazili. Na 50 žoldnéřů bylo postříleno z hradeb a asi 100 jich bylo zraněno.
Náchod se po smrti krále Jiříka 22. 3. 1471 dostal podle rodinné smlouvy jeho synů z 9. 3. 1472 do držení jeho syna Jindřicha Staršího, jehož polský král jmenoval vévodou Minstrberským. Náchodská privilegia potvrdil listinou vydanou v Náchodě 17. 10. 1474 a celou řadou dalších listin poskytl Náchodským mnoho výhod. Za výhodu byla však považována i nucená směna rybníku Bodborného za les Bory, ale ve skutečnosti tak položil základ k náchodskému rybničnímu hospodářství, které je tak charakteristické pro prvotní akumulaci kapitálu u nás. Ale tento počátek režíjního hospodaření ani počínající připoutávání poddaných k půdě a vzrůst robot, nemohl odvrátit finační těžkosti, které přinášel velký dvůr Jindřicha Minstrberského. Roku 1484 zastavil hrad a město Náchod svému oblíbenci Zbyňkovi Buchovcovi z Buchova a roku 1488 Kateřině ze Strážnice a ze Štítar. Tato paní se sice zavázala, listinou ze 13. 9. 1493, že zboží Jindřichovi Minstrberskému a jeho synům vrátí, jakmile ji bude vyplacena půjčka 1 000 kop grošů českých, ale Jindřich tyto peníze nesehnal, zastavil však hrad a město Náchod a celé náchodské panství za 3 500 kop grošů na čtyři roky Janovi Špetlovi z Prudic a Žlebů.
Po smrti Jindřicha Minstrberského přijali jeho synové od Jana Špetle z Prudic a Janovic ještě 100 kop grošů a přenechali mu náchodské panství úplně dne 24. 6. 1498. Jan Špetle vyžádal pro náchodské měšťany na králi Vladislavu Jagellonském ještě velký výroční trh na den sv. Víta, čemuž král Vladislav II. listinou vydanou v Budíně dne 8. 5. 1498 vyhověl a Jan Špetle potvrdil pak listinou vydanou na žlebském zámku 11. 11. 1498 Náchodským dosavadní privilegia a přidal polovici cla, které vrchnost mohla vybírat o sv. Vítském jarmarku. Přesto, že dosavadní literatura hodnotila období Jana Špetle jako období laskavého a mírného pána, budoval Jan Špetle s rozmyslem dále režíjní šlechtický velkostatek. Dne 28. 9. 1499 koupil rybníčky v Brném od Václava Prukara. Při náchodském hradu byl vybudován poplužní dvůr, na němž robotovali poddaní z okolních vesnic. Obyvatelé města Náchoda a s ním šosujících vesnic byli od robot osvobozeni.
Po smrti Jana Špetle roku 1532 zdědil Náchod jeho syn Hynek Špetle z Janovic, který však Náchod prodal za 12 000 kop grošů dne 16. 10. 1533 Vojtěchovi z Pernštejna.
Po smrti Vojtěcha z Pernštejna dne 17. 3. 1534 se stal náchodský hrad vdovským sídlem jeho druhé manželky Johanky Zvířetické rozené z Vartemberka, pro kterou Vojtěch roku 1526 koupil a přestavoval Nové Město nad Metují. V přestavbě Nového Města nad Metují pokračoval od roku 1534 Vojtěchův bratr Jan z Pernštejna, který zdědil také Náchod. Než však přestavba byla dokončena, zemřela na náchodském hradě Johanka Zvířetícká dne 16. 3. 1536 a Jan z Pernštejna začal s postupným odprodáváním svých panství v severovýchodních Čechách. V roce 1543 prodal panství Rýzmburk a Skály a v roku 1544 i Náchod. Novým pánem Náchoda se stal Zikmund Smiřický ze Smiřic, který se s Janem z Pernštejna znal z mládí, kdy oba žili na dvoře Matyáše Corvína. Za Smiřických se počala renesanční přestavba náchodského hradu. Stavbu prováděla někdejší stavitelská pernštejnská huť. Italští stavitelé a zedníci, kteří v Náchodě pracovali, pojmenovali tehdy les Rzy na levém břehu Metuje na Montaci. Toto jméno se udrželo dodnes.
16. století bylo pro Náchod období rozkvětu. V městě se úspěšně rozvíjela řemeslnická výroba organizovaná v několika ceších a Náchod se rychle stal i významným obchodním střediskem. Židé se v Náchodě začali usazovat již roku 1455. Po roce 1545 se z Náchoda museli vystěhovat, ale počínaje roku 1545 se začali opět v Náchodě usazovat. Byla jim vykázána zvláštní ulice, která se brzy změnila v Židovské město - ghetto. V roce 1554 tu je doložena synagoga a židovská škola. Rychle rostla i obě předměstí a občasné požáry pomáhaly měnit tvář města. Požár v roce 1570 zničil z části gotický kostel sv. Vavřince, jeho přestavbu provedl v letech 1570 - 1580 italský stavitel Baltazar. Správa města byla nyní zcela v rukou městské rady, která se ve složitějších záležitostech, obracela se žádostí o radu na purkmistra a radu královského věnného města Hradce Králové nad Labem a pokud nebyla s odpovědí spokojena, vyžadovala si právní pomoc od purkmistra a rady Starého Města Pražského. Od roku 1539 byla při náchodském soudě vedena smolná kniha hrdelních rozsudků. Rozsudky smrti musely však být od roku 1548 posílány k přezkoumání apelačnímu soudu v Praze na Hradčanech.
Za husitských válek si městská rada přisvojila zádušní jmění kostela a sama ustanovovala náchodské duchovní. Protože k náchodskému záduší patřil Sendraž a Mezilesí, byly i tyto vesnice připojeny k městu Náchodu jako šosovní vesnice, což bylo zlistiněno až v roce 1558. V letech 1505 - 1548 byl v Náchodě i sbor českých bratří. V roce 1467 je v Náchodě poprvé doložen špitál, jako městský ústav, kde byli ubytováni i stravováni domácí i přespolní chudí, pokud ovšem ve špitále bylo místo. Náchod měl i latinskou školu, na které se podle rozpisu z roku 1527 rozlišovali nejmenší žáčci, lateristé, kteří se učili znát písmenka, základům latinsko-řeckého katechismu a pod., větší žáci - donatisté, kteří se již učili latinsky podle učebnice Donata Aelia a konečně nejpokročilejší žáci - declinisté, kteří již mluvili latinsky. Od roku 1538 byl v Náchodě při kostele sv. Vavřince doložen sbor literátů pro pěstování zpěvu a chrámové hudby. Roku 1532 je v náchodských městských knihách doložen prvnílékař. Lékárníci přicházeli tehdy do Náchoda prodávat léky na náchodské trhy čili jarmarky, vedle léků prodávali i cukroví.
Za největší úspěch považovali náchodští měšťané, že se jim podařilo koupit dne 17. 4. 1601 rytířský statek Slánských s vesnicí Březovou v Kladsku. Zmíněný rytířský statek připadl totiž po smrti bezdětného majitele Tobiáše Slánského z Doubravice české koruně. Koupí se stala náchodská obec pozemkovou vrchností, neboť získala vlastní poddané, kteří byli povinni náchodským měšťanům vykonávat i robotní práce. Za slánský statek bylo zaplaceno 9 500 kop grošů míšeňských. Kromě toho bylo třeba uctívat kladského hejtmana a sekretáře i jiné osoby "ouřední". Jen za dvoudenního jednání v Kladsku bylo vypito vína za 10 kop 21 grošů a 6 denárů a snědeno masa hovězího a skopového za 2 kopy 21 grošů a ryb za 24 grošů.
Vrcholu společenského postavení získal Náchod v době feudalismu listinou Albrechta Václava Smiřického ze Smiřic dne 29. 8. 1612, kdy mu bylo postoupeno patronátní právo ke kostelům i ke škole, měšťané i obyvatelé předměstí dostali práva obyvatel královských měst i s právem propouštět kohokoliv z neosedlých či osedlých měšťanů nebo obyvatelů města Náchoda a toto právo, spolu s právem soudní pravomoci bylo výslovně rozšířeno i na obyvatele šosovních vsí.
Po předčasné smrti Albrechta Václava Smiřického ze Smiřic dne 24. 4. 1614 se stal držitelem Náchoda a celého obrovského komplexu panství Smiřických Albrecht Jan Smiřický. Vážně pomýšlel na to, že se stane českým králem. Využil při tom nechuti českých stavů k Ferdinandu Štýrskému i okolnosti, že většina vlivných šlechticů včetně Jáchyma Ondřeje Šlika, Karla Staršího ze Žerotína i Václava Viléma z Roupova měla za manželky členky rodu Smiřických, jiní šlechtici jako Mates Thurn a kurfiřt Saský Jan Jiří i celá města byla u něho značně zadlužena. Poměrně snadno se mu podařilo využít rozhořčení českých stavů nad uvězněním broumovské deputace, protestující u místodržitelů proti snahám broumovského opata uzavřít jejich protestantský kostel a místodržící Slavatu a Martinice a jejich písaře Fabricia vyhodit z okna české kancléře na Hradčanech 23. 5. 1618. Tato defenestrace, kterou provedl s několika nejbližšími stoupenci, byla připravena v paláci Smiřických na Malostranském náměstív Praze. Následovala očekávaná roztržka s vídeňským dvorem a válka. Albrecht Jan Smiřický vystupoval jako budoucí český král, své oddíly vypravil do pole v českých barvách místo v barvách svého rodu a řada šlechticů požadovala jeho zvolení českým králem. V ležení před Českými Budějovicemi se však Albrecht Jan roznemohl a po několika dnech zemřel v paláci na Malé Straně 18. 11. 1618. Sňatek s princeznou Hannavskou-Minzenberskou, neteří Viléma Oranžského, který měl Albrechta Jana Smiřického spříznit s předními evropskými panovnickými rody, se nekonal. Logickým důsledkem jeho předčasné smrti byla neshoda mezi českými stavy. Na český trůn byl zvolen kurfiřt falcký Bedřich, ale po prohrané bitvě na Bílé hoře uprchl z Čech. Poslední noc na české půdě zůstal v Náchodě, kde se k němu 14. 11. 1620 připojila i sestra Albrechta Jana, Markéta Salomena, která byla dědičkou panství Smiřických.
Náchodské panství bylo konfiskováno a prodáno Marii Magdaleně Trčkové z Lípy, která Náchod postoupila svému nejstaršímu synovi Adamovi Erdmanovi Trčkovu z Lípy, který byl švagrem Albrechta Valdštejna. Počátkem roku 1628 vypuklo na trčkovských panstvích povstání poddaných, kteří vystoupili proti Obnovenému zřízení zemskému, jímž Ferdinand II. přeměnil české království na takřka bezprávnou provincii. K tomuto povstání se připojili i náchodští měšťané a uvěznili rekatolizační komisi vedenou strahovským opatem Questenberkem, která byla právě na náchodském zámku. Když bylo povstání krutě potlačeno vojskem, byla celá náchodská městská rada vsazena do vězení v Novém Městě nad Metují.
Vzpoura náchodských poddaných i možnost nepřátelského vpádu vedla k tomu, že Adam Erdman Trčka z Lípy dal náchodský zámek i město Náchod soustavně opevňovat. Od roku 1631 se však stále více angažoval ve valdštejnském spiknutí až dne 25. 2. 1634 byl zavražděn v Chebu a jeho majetek, konfiskovaný ještě za jeho života, byl rozdělen mezi generály, kteří zachovali věrnost císaři.
Náchod připadl Octaviu Piccolomini, jehož roku 1627 Adam Erdman Trčka pozval sám do valdštejnských služeb. Dopis, který psal Octaviovi Adam Erdman Trčka na náchodském zámku v roku 1627, se do Náchoda vrátil po roku 1634 v archívu nového majitele.
Piccolomini provedl na náchodském panství rekatolizaci. Obyvatelstvo bylo donuceno stát se katolíky. Na zámku proběhly další úpravy, které měly ze zámku učinit nedobytnou pevnost a současně pohodlný palác. Opevnění zámku bylo soustředěno do mohutné dělové věže, kterou podle plánů Giovanni Pieorinniho postavil Carlo Luragho a kameník Karlo Serena, kteří postavili v letech 1651 - 1659 též náchodskou radnici.
Také ve městě Náchodě byly prováděny stavební práce. Roku 1638 byla vydlážděna první ulice – Kamenice. Do hrobky v kostele sv. Vavřince, zřízené při přestavbě 1510 - 1571 byli pochováni Ascanio Piccolomini a další členové rodu, když záměr Octavia Piccolomini postavit za Horskou branou kapucínský klášter nebyl pro jeho smrt realizován.
Pro město Náchod i poddané náchodského panství nastala doba Temna, doba největšího fyzického i duchovního útlaku. Značné škody a ztráty působili Náchodským Švédové. Sotva se zotavující město bylo téměř zničeno 17. 5. 1663 obrovským požárem, který zničil celé město s branami, radnicí, farou, školou, kostelem a celé krajské předměstí - shořelo 121 domů.
Mimořádně se zhoršilo postavení poddaných. Byli nuceni ke stále větším robotám a to prohlubovalo rozdíl mezi nimi a obyvateli města, kteří tak utiskováni nebyli. Náchodští byli vlastně i majiteli vlastních robotních poddaných. Proto za velkého povstání 1680 jsou náchodští měšťané naprosto loajálními vůči své vrchnosti a za největšího povstání poddaných v našich dějinách, v březnu 1775 dokonce hlídkují na hradbách proti možnému útoku poddaných. Ten se však nedostavil. Poddaní vedeni rtyňským gubernem s čele s rtyňským rychtářem a svobodníkem Antonínem Nývltem přicházejí 20. března 1775 na náchodský zámek a vynucují si robotní narovnání, které znamená pro ně zrušení roboty. Po celých 8 dnů řídí rtyňské guberno poddanské záležitosti v severovýchodních Čechách. Dne 28. března 1775 je celé guberno zatčeno na náchodském zámku, ale těch 8 dnů stačilo, aby se o povstání na náchodském panství psalo v relacích ruské carevně Kateřině II., francouzskému králi, pruskému a sadskému panovníku a římskému papeži.
Po vymření Piccolominů roku 1783 drží Náchod po několik let prodloužení Desfoursové.
V roce 1792 však kupuje Náchod umění milovný vévoda Kuronský Petr Biron a Náchod se dostává do popředí kulturních dějin.
V létě 1797 sehráli náchodští učitelé a měšťané na počest příjezdu Petrovi rodiny do Náchoda Mozartovu operu Don Giovanni, což bylo prvním mimopražským provedením tohoto díla vůbec. Náchodští hudebníci pak vystupovali společně se zámeckými profesionálními hudebníky a herci na koncertech a operních představeních. Útěk Petrovy dcery princezny Johanky s hercem Arnoldim v noci ze 4. na 5. listopad 1799 byl skandálem, který těžce zasáhl nemocného starce. Dne 13. 1. 1800 zemřel vévoda Petr a náchodské panství zdědila jeho nejstarší dcera Kateřina Vilemína Bedřiška Zaháňská, známá jako paní kněžna z Babičky Bořeny Němcové. V Náchodě se zdržovala jen výjimečně, pokud žila v Čechách, dávala přednost Ratibořicím. V roce 1812, kdy dala k disposici ratibořický zámek pro protinapoleonská jednání, bydlela na zámku náchodském její teta spisovatelka Elisa von der Recke se svým přítelem, básníkem Janem Ludvíkem Tieckem. Jinému básníku a příteli Elisy von der Recke, Kryštofu Gustavu Tiedgemu připadal Náchod jako shluk černých hrobů, jichž obyvatelé nemají smysl pro vzdělanost.
Náchodští učitelé Jan Fišer a Jan Kadleček založili roku 1809, v roce, kdy na Náchodsku se verbovala Černá legie, která se pak probíjela celým Německem až k Helgolandu, hudební gremium, které pěstovalo hudbu v Náchodě až do roku 1824. V roce 1820 sehráli náchodští divadelní ochotníci první divadelní představení, dne 4. 4. 1821 se zásluhou Josefa Myslimíra Ludvíka, jehož význam daleko přesahuje celý kraj, ustavuje v Náchodě čtenářská společnost a vynikající vlastenecký učitel a významný hudebník a hudební skladatel Karel Kejklíček založil v Náchodě 5. 2. 1828 školní knihovnu, jednu z prvních školních knihoven u nás vůbec. Rozvoj kultury byl ovšem předznamenán rozmachem výroby. Už roku 1766 se v Náchodě zásluhou Františka Sperlinga slibně rozvíjí plátenictví, které Sperling zprvu vyváží nezpracované do zahraničí, ale později se pokusil zřídit v Náchodě vlastní bělidlo a jako chemika získal na léta 1791 - 1795 slavného lékárníka Kristiána Polykarpa Erxlabena.
Zřízením regulovaného magistrátu v Náchodě v roce 1790 se stírá rozdíl mezi poddanským a královským městem. Mohutný rozvoj řemeslné výroby je provázen rozšiřováním města. Není náhodou, že roku 1829, kdy se v Náchodě otvírá poštovní úřad jsou zbořeny obě městské brány. Nastupující buržoazie se však snaží dosáhnout prospěchu i tím, že se poněmčuje. V revolučním roce 1848, kdy náchodští studenti bojují na pražských barikádách a kdy je zrušena robota se na náchodské škole, začíná vyučovat německy, ale příliv venkovského lidu tento proces zastavuje.
Nastupující kapitalismus se neohlížel ani na kulturní památky. Náchodský zámek, který byl od roku 1842 v držení německého rodu Schaumburg-Lippe, měl být změněn na tabákovou továrnu. Dnem 1. 5. 1859 bylo otevřeno náchodské nádraží - ve Starkoči, kam z Náchoda jezdil ke každému vlaku dostavník.
V letech 1864 - 1865 byla postavena Pickova továrna a v roce 1870 v ní dochází k prvnímu organizovanému vystoupení náchodského dělnictva, kterému se podařilo zabránit snížení mezd. Brzy na to vznikl v Náchodě první dělnický spolek Vydra. V roce 1878 přijel do Náchoda Ladislav Zápotocký-Budečský ke svým dvěma přátelům, Janišovi a Andrýsovi. Večer dne 19. srpna 1878 v hostinci Josefa Vejmana hovoří s dělníky o socialismu, druhý den byl však zatčen a ve středu 21. 8. 1878 byl postaven před okresního soudce v Náchodě, kde do protokolu nadiktoval v podstatě usnesení I. - ustavujícího sjezdu československé sociální demokracie v Praze.
S rozvojem průmyslu vzrůstá počet obyvatelstva. V letech 1880 až 1900 stoupl počet obyvatel v Náchodě na trojnásobek - ze 3.996 obyvatel na 10.049. Pracující bydleli v Náchodě za nepředstavitelně těžkých podmínek, rovněž pracovní podmínky byly otřesné. Teprve od 1. 1. 1886 byla zakázána práce dětí do 14 let. Pokusy o perzekuci dělnického hnutí byly bezúspěšné, oslavy prvních májů v devadesátých letech se staly skutečnou přehlídkou síly pracujících. Veliká stávka roku 1899 vedla k tomu, že v Náchodě bylo zřízeno okresní hejtmanství, aby dělnická třída mohla být lépe ovládána. Pak však nastal pokles aktivity v dělnickém hnutí. Náchodské dělnické hnutí bylo postiženo živelností a poznamenáno anarchismem, nacionalismem a antisemitismem.
Generální stávka dne 28. 11. 1905 jako ohlas I. ruské revoluce však ukázala, že oportunistické vedení sociální demokracie neovládlo náchodské dělnictvo.
V období kapitalismu měnil Náchod stále více svůj vzhled. V letech 1902 - 1904 byla místo domů čp. 39 - 41 postavena podle návrhu arch. J. Podhajského městská radnice. Téměř současně si postavila Živnostenská záložna na druhé straně náměstí pseudorenesanční palác podle návrhů arch. Jana Heindla a na rohu Zámecké ulice si postavila dům s věží Občanská záložna podle plánů architektů Václava Vejrycha a Vojtěcha Pikla. V téže době byla postavena podle projektu Vratislava Pasovského a Jana Žáka budova pro náchodské gymnázium.
Mezi nejvýznamnější stavební památky v Náchodě patří nesporně secesní městský hotel a divadlo "Beránek", postavený v letech 1911 - 1914 podle plánu arch. Aloise Čenského a pak dělnické domky v Babí, které projektoval arch. Adolf Loos, první průkopník moderních stavebních směrů.
Na místě domu rodičů Tobiáše Štefka z Koloděj, popraveného na Staroměstském náměstí 21. 6. 1621, byl postaven palác městské spořitelny podle plánů arch. Pavla Janáka. Tento architekt je tvůrcem někdejší Bartoňovy vily.
Na hlavní náchodské tepně - Kamenici - vyrostlo několik pozoruhodných staveb, z nichž nejvýznamnější je budova projektovaná arch. Ot. Novotným, ve které je umístěna okresní knihovna a tzv. Havlíčkův dům, který je dílem arch. L. Machoně a na němž je umístěna socha Merkura od prof. Františka Horejce.
Počátkem roku 1938 se na kopcích nad Náchodem, od Dobrošova směrem k České Čermné a Borové i na druhou stranu k Babí, Pavlišovu a Slavíkovu, pracovalo ve dne v noci na stavbách vojenských opevnění. Věnec z oceli a betonu, zakotvený hluboko v podzemí, mohutněl a sliboval, že se stane pro nepřítele nepřekonatelnou překážkou. Tehdejší snahou bylo co nejvíce zkrátit výstavbu lehkého a těžkého opevnění s dělostřeleckými tvrzemi a záchytnými liniemi, aby mohlo čelit nenadálého útoku hitlerovského Německa. Odhodlání československého lidu ubránit republiku sílilo tím více, čím více byla doma i za hranicemi ohrožována její celistvost. Po vyhlášení památné mobilizace v noci z 23. na 24. září stanula československá armáda na hranicích. V diplomatických kruzích bylo však již rozhodnuto: Československo bylo obětováno a následně padlo dodnes tolik diskutované rozhodnutí, o nezabránění vpádu německých vojsk. Dobrošovské pevnosti se tak bez boje staly snadnou kořistí německé armády, která odvezla pancéřové věže a střílny a z bezprostřední blízkosti rozstřelovala pohraniční tvrze. Dobrošovské pevnosti se tak do průběhu II. světové války vůbec nezapojily.
Koncem dubna 1945 počala střední skupina německých armád pod vedením maršála Schornera ustupovat do Čech. Němci se rozhodli čelit rychlému postupu Rudé armády praktikou spálené země, aby získali čas. Náchodsko se mělo stát místem posledního marného odporu fašistických vojsk. Na Náchodsku však vypuklo 3. května ozbrojené povstání, které už fašisté nedokázali potlačit. I tak umírali v posledních hodinách války ti, kteří nám přinášeli toužebně očekávanou svobodu. V podvečer 9. května 1945 padlo v boji o běloveskou celnici 32 sovětských vojáků gatčinské divize generála Zajončkovského. Na jejich počest byl na Náchodském hřbitově postaven pomník Rudoarmějce, který “střeží jejich hrob”.
V poválečném období se Náchod postupně rozrůstal a stává se hospodářským a kulturním střediskem regionu.
Mezi významné podniky patřil n.p.Rubena, který navázal roku 1946 na tradici gumárenské výroby. Dnes už málokdo ví, že první československé automobilové pneumatiky byly vyrobeny právě v Náchodě. Velkou tradici má na Náchodsku také textilní průmysl. V Náchodě sídlilo podnikové ředitelství n.p.Tepna, jednoho z největších výrobců textilu v republice. Jeho čtrnáct závodů v Náchodě a blízkém okolí ročně vyrobilo 54 miliónů metrů tkanin: košiloviny, halenkoviny, šatovky, pyžamoviny a flanely, zdravotnický materiál, technické tkaniny pro smirková plátna, tkaniny pro průmysl obuvnický a gumárenský a knihařská plátna. Jsou vyráběny z přízí mykaných, česaných, ze směsy polyesteru a bavlny a z viskózové střiže a bavlny. Výrobky byly vyváženy do více než 60 zemí. Dalším silným průmyslovým odvětvím v Náchodě byl průmysl elektrotechnický. Mez n.p. byl jedním z nejvýznamnějších výrobců malých elektrických točivých motorů v ČSSR. Vyráběly se zde motory indukční, komutátorové, stejnosměrné, převodové a řada dalších. Miniaturních elektromotorů bylo používáno v oblasti tehdejší výpočetní techniky a pro kompletaci dodávek velkých investičních celků. Podnik slavil úspěch doma i ve světe. Roku 1972 obdržel zlatou medaili na mezinárodním veletrhu v Brně za mikromotorek pro zubní vrtačku, téhož roku čestné uznání na výstavě Elektro v Moskvě za krokové motory pro číslicově řízené obráběcí stroje, v roce 1973 pak zlatou medaili na jarním veletrhu v Lipsku za krokové motory a speciální elektrické obvody pro konstrukci brusek.
Navzdory nepružné socialistické ekonomice a plánovaného hospodářství se Náchod nadále rozrůstal a kulturně rozvíjel.